1. O škole
  2. Historie

Historie

Městská kronika Sezimova Ústí z let 1946–47 na straně 123 uvádí:

„Po dlouhém úsilí ze strany závodu, podařilo se zřídit veřejnou hudební školu, která zahájila činnost dnem 1. září 1947. Správou školy byl pověřen profesor hudby Viktor Kristián, který vyučuje klavír, housle a zpěv. O školu je velký zájem, samozřejmě, že z řad žactva. Firma Baťa přispěla částkou 20 000 Kčs, obec 10 000 Kčs. Plat správce 3 849 Kčs plus ředitelský příplatek“.

S osobností prvního ředitele Viktora Kristiána se pojí velký rozmach hudebního dění v Sezimově Ústí. Na jeho přímý popud vznikl velký symfonický orchestr Dělnická filharmonie pracujících SVIT. Tento soubor měl 40–45 členů-amatérů. Skládal se převážně ze zaměstnanců výše uvedeného závodu, učitelů hudební školy, z hudebních nadšenců z Tábora a Plané nad Lužnicí. Orchestr vystupoval na koncertech v místě, v Táboře, v Soběslavi i jinde. Repertoár byl hodnotný a pro amatéry náročný. Např. Fr. A. Míča: Sinfonia in Re, A. Dvořák: Předehra k opeře Čert a Káča ap. Dále ředitel školy vedl mužský pěvecký sbor.

Viktor Kristián byl velkým přínosem i pro hudební školu. Ta se začala rozšiřovat, počet žáků vzrůstal. Z novin TEP svobodné práce ze dne 20. července 1948 je zřejmé, že škola již dobře pracovala. Cit.: Stav žáků městské hudební školy v Sezimově Ústí je 70 žáků. Touha baťovců, aby jejich děti měly příležitost k hudebnímu vzdělání, je naplněna.

V roce 1950 odešel Viktor Kristián ze Sezimova Ústí. Rozpadla se též Dělnická filharmonie a hudební úroveň města se značně snížila. Na místo ředitele školy byl jmenován Leopold Janů, který však působil ve škole pouze jediný rok. Ze zápisu školní komise národního výboru vyplývá, že škola prožívala krizi. Citujeme zápis z října 1951. „Do 15. 9. 1951 se snažili zahájit vyučování. Hudební škola nevyvíjí žádnou činnost.

Vyučování bylo tehdy zahájeno až 1. 10. 1951“ V zápisu školské komise národního výboru bylo zaznamenáno, že Městská hudební škola bude od  1. 1. 1952 školou státní a výběrovou.

28. 9. 1951 nastoupil na místo ředitele Bohuslav Lokvenc. Rodák z Hronova, z bohatě rozvětvené kantorské a muzikantské rodiny. Za působení Bohuslava Lokvence vzrostl počet žáků školy a vytvořil se malý, ale stálý učitelský sbor. V roce 1958/59 měla škola již 131 žáků, v roce 1959/60 to bylo 129 žáků. Ke dni 21. 9. 1962 žáků 205. Z toho v nově vytvořeném výtvarném oddělení 17 žáků.

V zápisu schůze rodičovského sdružení školy ze dne 7. 9. 1964 se uvádí, že tehdy už Lidová škola umění měla 164 žáků. Ředitel Lokvenc byl výborný organizátor, za jeho působení vznikly dva žákovské orchestry – dechový a smyčcový.

Dětský dechový orchestr začal stavět již začátkem roku 1949 učitel dechových nástrojů Rudolf Čermák a byl prvním orchestrem tohoto typu v kraji a vůbec jeden z prvních v republice. Smyčcový orchestr vedl Bohuslav Lokvenc.

1. 9. 1966 se stal ředitelem LŠU Rudolf Hřebík. Za jeho poměrně krátkého působení se škola dále rozšiřovala. Ve školním roce 1966/67 měla škola 211 žáků, v roce 1967/68 žáků 230. V tomto školním roce k hudebnímu a výtvarnému oboru přibyl obor taneční, jehož vedoucí se stala Irena Zámostná. Od měsíce března do srpna roku 1969 stál v čele školy zástupce ředitele Rudolf Čermák, za těžce nemocného R. Hřebíka, který zemřel v červnu 1969.

1. září 1969 byl jmenován novým ředitelem školy Josef Staněk, který setrval ve funkci celých 23 let, do roku 1992.

V roce 1992 odešel Josef Staněk do důchodu a na jeho místo byl  1. července 1992 na základě konkursního řízení jmenován Mgr. Josef Janda.

Pro srovnání uveďme několik čísel

1974/1975

  • 13 učitelů, z nich externistů 5; celkem 269 žáků
  • 171 (hudební obor), 78 (taneční obor), 20 (výtvarný obor)

2003/2004

  • 21 učitelů (v přepočtu 18 úvazků), z nich externista žádný; celkem 481 žáků
  • 332 (hudební obor), 93 (taneční obor), 56 (výtvarný obor)

Shrnutí vývoje kolem prostor pro výuku

Velkou nevýhodou školy bylo, že neměla vlastní budovu. Učebny byly v internátu podniku SVIT, v divadelním sále na jevišti, v místnostech Závodního klubu, v tělocvičně obecné školy. Když bylo hezké počasí, vyučovalo se pod širým nebem. Tato tíživá situace trvá léta. Za všechna léta působení Městského hudebního ústavu, později přejmenovaného na hudební školu v roce 1962 na Lidovou školu umění a v roce 1990 na Základní uměleckou školu se postavily v Sezimově Ústí dvě základní školy, učňovská škola, internáty. ZUŠ však vlastní budovu stále neměla.

V sedmdesátých letech měla škola učebny v obou devítiletých školách města. Bylo to nevyhovující, proto se v roce 1975 uvažovalo o výstavbě nové budovy na zahradě 1. ZDŠ. Byl již vypracován projekt, ale tehdejší vedení města se nedrželo volebních slibů a programu a investovalo jinam, takže se stavba nerealizovala. Od té doby neustále zástupci města argumentovali tím, že dětí v základních školách ubývá, a že bude dost prostoru v budovách základních škol. Veškeré sliby města, že např. zrekonstruuje prostory bývalé III. MŠ pro potřeby ZUŠ zůstaly jenom sliby, jako všechny ostatní od doby založení školy.